Naše příběhy

Kdybyste se chtěli taky podělit o své svědectví, můžete ho poslat na pasekmen@gmail.com


Jak mě Pán Bůh potěšil

Ráda bych se s vámi podělila o drobnou událost ze svého života.
Studuju v Brně, kde je nejvhodnější mít na dopravu MHD „šalinkartu“, protože vás tak vyjde nejlevněji. Nejčastěji mají studenti tří měsíční, která platí přes semestr, na zkouškové už nevyjde, to si pak musíte kupovat lístky nebo chodit pěšky.
Jednoho rána jsem jela na zkoušku a zjistila jsem, že lístky zase zdražily. Upřímně, moc se mi nechtělo si jej kupovat. Stála jsem u automatu na jízdenky a přemýšlela, zda koupit nebo nekoupit. Přiběhly nějaké holky, vypadaly, že spěchají, tak jsem je pustila před sebe. Než jsem se nadála, tak měly lístky a byly pryč. Jak tak stojím u automatu dál, najednou zarachotil a vyhodil ještě jeden, aniž bych do něj dala peníze. Ohlédla jsem se, jestli nepatří někomu jinému, ale nikde ani noha. Překvapeně jsem vzala lístek, poděkovala Bohu za to, že se o mě stará dřív, než jej o to poprosím, a jela do školy.
Bůh mě nikdy nepřestává překvapovat a i když jsou to někdy zdánlivě malinké věci, tak vás takový dáreček od Pána Boha, a 20 kaček na kafe v kapse, vždycky potěší.

Peťa B.

Zdravím všechny mládežníky a další čtenáře.
Svědectví, o které bych se s vámi chtěl podělit, bylo opravdu silné. Pán Bůh vyslyšel modlitby ve chvíli, kdy jsem mu opravdu plně svěřil svůj problém.
Není to tak dávno, co někdo od nás z rodiny nechal kolo u obchodu. Noc tam nepřečkalo a jistý kolem jdoucí si ho vzal, aby si zkrátil cestu domů. Po dva dny kolo nebylo k nalezení. Hledali jsme ho všude nikde ani stopy. Prostě zmizelo. Najednou jakoby hlas někde v podvědomí: „Tlučte a bude vám otevřeno“. To byl ten tichý hlas Pána Ježíše. Potom: „s každou starostí přicházejte za mnou“. Tak
jsme se pomodlili. A když opravdu moje důvěra byla tak silná, Pán Bůh mě vyslyšel. Vyjdu ven, byla už tma. A asi druhý chlap, kterého potkám, vlekl naše kolo. Ne, nebyly to halucinace. Protože se vracel z nějaké „společenské akce“ byl posilněn alkoholem, ale cesta byla patrně silnější. Pohledem ze zadu jsem zkontroloval, zda je opravdu kolo naše. Bylo. Tak hrubým hlasem a vražedným pohledem ve svitu pouliční lampy oslovil jsem toho pána. Po složité konverzaci s ním uznal, že kolo „dostal“. Ale že ho teda vrátí. A odplul směr Hajnušov.
Bylo úžasné, jak to Pán Bůh všechno zařídil. Pokud mu věříme, tak on je tak milostivý, že nás vytáhne z každého trápení. Chvála mu patří. Amen.
Petr K.

Mám zkoušku z fyziky.

Adiz

Ahoj, chtěla bych se dnes podělit o svoje svědectví z Unitedu. Ale musím vše vysvětlit od začátku.

V první třídě doktoři zjistili, že mám komplikovanou skoliózu páteře a začala jsem nosit korzet. Lékaři mě chtěli operovat, ale tam jsou velká rizika, tak jsem operaci nakonec odmítla.

Když jsem se dozvěděla o Unitedu, nechtěla jsem na něj původně jít, protože jsem věděla, že je to hodně náročné a budou mě bolet záda. Proto jsem se pořád modlila, ať se rozhodnu správně a nakonec jsem se rozhodla jet, ale ne jako účastník, ale jako dobrovolník. Korzet jsem nechala doma, aby mi tam při práci nepřekážel a stále se modlila, ať vše dobře dopadne.

Na Unitedu jsem neměla žádné problémy, až předposlední den mě strašně rozbolely záda. Kamarádka řekla, že půjdeme do poradenského centra a tam se budeme s poratcama chvíli modlit. Nakonec jsme se tam zdrželi 3 hodiny a já jsem se svěřila se všemi problémy. Nebyly to jen záda, co mě trápily, ale bylo to i něco psychického. Zhruba před půlrokem jsem se totiž přestěhovala do vlastního pokoje a strašně jsem se tam bála, protože tam dřív bydlela moje babička, která po tragické smrti svého manžela se začala věnovat okultismu. Když jsem se tam přestěhovala, slyšela jsem divné zvuky a měla jsem noční můry a celkově jsem se tam necítila moc dobře.  Taky jsem měla problémy s tím, že jsem často vykládala karty a četla horoskopy. To všechno se ale po Unitedu změnilo. Když se za mě poradci modlili a vyháněli ze mě zlé duchy, tak jsem v té chvíli cítila, jak se mi rovná páteř a okamžitě mě přestala bolet. Taky jsem vyznala před Bohem, že jsem vykládala karty a četla horoskopy a prosila jsem ho o odpuštění, protože to jsem nikdy předtím neudělala. Teď už si uvědomuji, jak to bylo špatné. Horoskopy jsou plné lží a strašně ovlivňují životy lidí. Udělají pro několik set lidí stejný horoskop a napíšou třeba „ Dneska budeš mít velice špatný den, nebude se ti dařit, raději zůstaň doma.“ A lidi pak tomu podlehnou, uvěří, že by se jim mohlo něco stát a tak nejdou do práce a zůstanou doma. A na to právě ti, co horoskopy sestavují, spoléhají, že alespoň polovina tomu uvěří a podlehne. Jsem ráda, že už jsem z toho venku. Dále mi poradili, ať si rohy pokoje, kde se bojím, potřu olejem a každý den se modlím za to, aby byl Ježíš pánem v našem domě. Od té doby už nemívám žádné noční můry a ani se nebojím.

Před nedávnem jsem byla na kontrole s páteří a tam mi řekli, že je sice jen o stupeň lepší, ale znamená to, že na operaci zatím nemusím. A za toto všechno vděčím Bohu a každý den si uvědomuji, co všechno pro nás dělá a když se cítím osaměle, tak vím, že on je se mnou a to mě vždy povzbudí a hned je mi líp.

P.S.: Musím ještě dodat, že před týdnem jsem byla na kontrole se srdcem. Tam mi řekli, že můj šelest je o něco lepší, ale mám na srdci malou dírku a musím se šetřit. Ale při mém povolání kuchař-číšník to vážně není lehký. Proto vás prosím, abyste se za mě modlili. Protože čím víc lidí se modlí, tím jsou ty modlitby silnější.

Tak to je všechno.

Díky, že jste to dočetli až do konce :-).

Kája

Stalo se to před pár roky. Byl jsem zrovna v dorostě a měl jsem cca půl roku starý, nový, mobil. V té době celkem dobrý kousek :-D. Venku bylo pár cenťáků sněhu a my hráli fotbal (:-D). Během hry mi mobil, který jsem měl u sebe, vypadl z kapsy. Po chvíli jsem to zjistil a okamžitě jsem se dal do hledání, přidali se i ostatní dorosťáci. Dokonce se přidali i učitelé nedělky, kterým právě měla začínat Přípravka. Mobil byl stříbrné a světlo modré barvy, což hledání ve sněhu moc neulehčovalo. Navíc to bylo v době, kdy se už stmívalo. Po několika minutách se zdálo, že je veškeré hledání marné a byl jsem z toho už i dost vystresovaný. Avšak, dostal jsem skvělou myšlenku. Uvědomil jsem si, že bych to měl vložit do Božích rukou. A tak jsem všem řekl, ať už jdou, že budu ještě hledat sám. Plán byl, abych byl sám a mohl se modlit. Ani nevím jak, ale prostě jsem 100%tně Bohu důvěřoval. Tak jsem se modlil. Poté jsem vstal. Udělal 3, 4 kroky dopředu. A uviděl mobil. Nevím, co jiného na to říct, než, že je Bůh opravdu úžasný a mocný.

David

Před několika lety mi doktoři zjistili v krku bacila, který prý nejde vyléčit a poškozuje mi ledviny. Jediným možným řešením bylo, nechat si vytrhnout mandle, ale nějak jsem se k tomu nemohla odhodlat, protože jsem věděla, že to asi moc příjemné nebude. Modlila jsem se za to, aby mě Bůh uzdravil…Jenže podle výsledků vyšetření ledvin to nějak moc lepší nebylo, tak jsem se rozhodla, že si ty mandle přece jen budu muset nechat vytrhnout. Ještě jsem si ale pro jistotu zašla na krční, abych se přesvědčila, zda je to opravdu nutné, ale na výtěrech mi nic nenašli. Ještě není definitivně rozhodnuto,jak to s mandlama dopadne, ale už to je fajn, že nevyléčitelný bacil z krku zmizel…

Jana

Narození miminka je v každé rodině velkou událostí. Všichni se těší, rodiče se připravují na změnu. My jsme do poslední chvíle naplno využívali čas, který jsme od Pána Boha dostali. Nebylo nutné se čehokoliv obávat, vždyť lékaři konstatovali, že miminko je v pořádku a i porod by měl být, vzhledem k velikosti miminka a kondici maminky, snadný. Byli jsme připraveni na cestu do porodnice a modlili se. Jedno brzké nedělní ráno se po probdělé noci rychlým porodem narodila krásná dcera Janinka. 

Tady mnohé krásné končí. Nastala tvrdá realita, na kterou jsme nebyli připraveni.
V neděli odpoledne se dozvídáme, že Janinka není v pořádku. Má nízké okysličení krve a lékaři po všech testech neví proč? Následuje převoz do zlínské nemocnice, kde diagnostikovali transpozici plicnice a aorty. Jednoduše řečeno, srdíčko pumpovalo neokysličenou krev zpět do těla. To je z dlouhodobého hlediska neslučitelné s životem. Ještě v neděli v noci následuje další převoz, tentokrát do dětské FN v Brně. Tam čerstvá maminka s Janinkou strávila 14 dnů příprav na životně důležitou operaci srdce, kterou měla podstoupit v pražském Motole. Předoperační příprava znamenala zákrok na srdíčku, který umožnil Janince několik dalších dnů života. Samotný nástup na operaci komplikovala sepse, se kterou složitou operaci nesměla podstoupit. Lékaři hráli o čas. Nastalo hodně těžké období, kdy jsme si připadali jak učedníci v loďce na rozbouřeném moři. Každý nový den čekání bylo jako širé rozbouřené moře bez vidiny břehu, který skýtá bezpečí. Jediným pevným bodem pro nás byl Ježíš a jistota, že ví, co se děje a je to podle Jeho vůle. Po zvládnutí všech komplikací byla konečně
převezena do Prahy. Museli jsme podepsat souhlas s operací a vyslechnout si všechny možné komplikace a jejich důsledky, které se při ní mohou vyskytnout. Věřili jsme, že Pán Bůh to má pod kontrolou. Janinka podstoupila šesti hodinovou úspěšnou operaci srdce. Její probuzení z narkózy, odpojení od přístrojů a odchod po několika dnech domů byl nečekaně rychlý. Lékaři konstatovali, že moc často tak hladký a rychlý pooperační průběh nevidí. My jsme věděli, že za tím vším stojí náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus a modlitby mnohých.

Jsme moc vděčni, že Janička prospívá k velké radosti nejen nás. Přesto jsme stále v období, které není až tak snadné. Nařízená izolace, neustálé návštěvy lékařů, Janinka hodně reaguje na změny počasí, kterých není málo a klidně propláče velkou část dne.

Učíme se víc a víc důvěřovat, že milujícím Boha všechny věci napomáhají k dobrému a že Pán Bůh na nás nenaloží víc, než dokážeme unést. On vše řídí svou podivuhodnou moudrostí, které ne vždy rozumíme.

Jana a František
 

V úterý po chatě jsem měla mít zkoušku z fyziky, což by znamenalo jisté omezení = musela bych se na chatě učit a přišla bych o části programu. Přesto jsem v modlitbě Bohu řekla, že na chatu pojedu a zkoušku jsem mu dala do Jeho rukou. Dneska jsem se dívala na portál a uvolnilo se místo o 2 dny pozděj. Tak můžu být v klidu s váma na chatě a učit se budu až potom.

  Adiz